Jak to všechno začalo

22. 09. 2010 | † 30. 09. 2015 | kód autora: hFD

Myslela jsem si, že se už snad ani nedočkám. Maminka mi pořád říkala, ať jsem trpělivá, že se na mě určitě taky dostane. A měla pravdu, jako vždycky. Na okno mého pokoje zaklepala sova a když jsem ji pustila dovnitř, upustila na mojí postel těžkou obálku. Divím se, že to vůbec unesla! Málem se mi začaly třást ruce, co když mi píšou, že mě nechtějí, nebo že mám jet studovat do Indie? Zrovna jsme se natrvalo usadili v Londýně a těšila jsem se, že si konečně od cestování trochu odpočinu. Ale vzali mě! Mám si nakoupit věci na Příčné, jít pak na 9 a 3/4, přesně tak, jak mi to tatínek vyprávěl. Musela jsem běžet maminku obejmout a jak jsem běžela ze schodů, vedle mě vybuchlo akvárium s rybičkama. Posledních pár schodů jsem se svezla jako na tobogánu. Maminka ale máchla rukou a všechno bylo zase v pořádku. To mi to pěkně začíná.

Dnes mi dovolila, že se můžu jít sama podívat do Děravého kotle, abych se třeba seznámila s nějakýma dětma, že jich tam bude určitě spousta. Je to prý takový zvyk, že rodiče pošlou děti bydlet do Londýna. Škoda, že jsme se nemohli z Turecka vrátit až později, také jsem mohla bydlet úplně sama v hotelu! Sedla jsem si v Kotli na mé oblíbené místo, kde jsem dřív, když jsme se tam stavili, sedávala a koukala jsem se okolo. Bylo tam strašně dětí! Některé pobíhaly všude okolo, až jsem si říkala, že by si je měli rodiče nechat doma a naučit je správnému chování. Jiné už byly asi starší, nebo tak vypadaly, protože se tvářily celkem rozumně. Nějaká holka do mě vrazila a ani se mi neomluvila a ještě si drze sedla ke mě, tak jsem se na ní mračila a vyplázla jazyk a ona pak naštěstí odešla.

Po chvíli si ke mně přisedla nějaká dívka a ptala se, jestli prý také jedu do Bradavic. Jmenuje se Olivia. Povídaly jsme si o tom, jaké to asi bude ve škole a docela jsme se nasmály. Olivia byla hrozně legrační! Když se dozvěděla, že jsem napůl z Indie, tak byla smutná z toho, že se ona nikdy do Indie nepodívá. To přece není nic nemožného, ne? Tak jsem jí slíbila, že když se mnou vydrží kamarádit celý rok, tak jí vezmu s sebou za babičkou o letních prázdninách. Tvářila se tak nadšeně, že jsem se bála, že se už třeba dočista zbláznila. Ale bude to super mít ve škole nějakou kámošku. Vím ale, jak je to se mnou těžké, budu se hoodně divit, když to se mnou vydrží. Olivia ale už musela jít domů, tak mě tam nechala sedět. Po chvíli jsem ale slyšela za sebou hlasitý smích dvou kluků, jeden byl asi starší než druhý a oba něco žvýkali a cucali, až jim z pus šlehal plamen a hnusný kouř! Hrozně mě to rozčílilo, protože jsem seděla hned vedle, tak jsem se zvedla a šla jsem těm klukům říct, že to jsou prasata a ať toho nechají a vyfukují dým jinde. Oni se mi ale začali smát a naschvál na mě dýchali, tak jsem si uraženě sedla a co dělám vždycky - začala jsem se houpat na židli. Oni si dovolili přijít až ke mě a strkat do mě tak, že jsem se rozčílila a vlepila jsem jednomu z nich facku. Viděla to nějaká holka, kterou jsem ale poslala do háje, protože se k tomu pletl...

.... Když jsem si sedla zpět, tak ona šla k těm klukům a ještě jim říkala, jak já jsem hrozná! Začali mě nahlas pomlouvat. Pak si ke mně přisedla další dívka, které ten jeden nakukal, že jsem příšerná a zlá a ať se se mnou nebaví, ale ona mu naštěstí nevěřila a říkala, že by se také tak naštvala. Jmenovala se nějak od S.. Simbhiam myslím. Byla také moc milá a hodná. Ale s těma klukama si to ještě vyřídím!

Šla jsem se projít ven a potom jsem si dala na baru něco k jídlu. Tatínek mi říkal, že je tam moc hodný pán, který se jmenuje Tom, ale tenhle, co byl za pultem nebyl vůbec příjemný a takový, jak ho tatínek popisoval, takže to určitě Tom nebyl. Škoda, chtěla bych ho potkat. Už byla venku docela tma, ale naštěstí nebydlíme moc daleko. Seděla jsem ještě chvíli a pozorovala jsem nějakého kluka a holku. Ten kluk nevěděl, co je to letax a hrozně se divil, když letěl někam tam a potom se zase vrátil, docela mě bavilo ho sledovat. Potom ta dívka odešla, a tak jsem se s ním dala do řeči. Prý nemá v rodině žádné kouzelníky. Tak jsem ho ujistila, že aspoň bude první a nejlepší a že mu to určitě půjde. Jo, jmenoval se Aaron a byl prý z Portorika. A to jsme se učili ve škole, že je až někde v Americe. Tak jsem se hrozně divila, proč mu nepřišel dopis ze školy někde v jejich zemi a on vůbec netušil, proč mu dorazil až z Británie. Tak ho sem rodiče poslali samotného. Zajímavé. Myslím, že třeba nějaký kouzelník tuší, že se třeba jeho rodina odstěhuje do Británie. Nebo že bude prospěšné, když bude studovat u nás. No, mě mamka říkala, že kdybych bydlela v Indii, tak mi přijde dopis ze školy, kam chodila ona. Asi se tam někdy pojedu podívat, abych to potom srovnala. No, to bylo dnes vše. Bylo toho spousta, musím si to všechno srovnat v hlavě. A do školy se ale moc těším.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38